Lisabon

Na západ a na sever od hlavního města Portugalska Lisabonu se rozprostírá stejnojmenný vinařskýregion Lisabon.Vinařská oblast jež donedávna pod stála jménem Estremadura. Tento pobřežní pás, táhnoucí se od Lisabonu na sever k oblasti Bairrada, geograficky zahrnuje vedle regionálních vín Lisboa také devět vinařských DOC (Encostas de Aire, Alcobaça, Óbidos, Alenquer, Arruda, Torres Vedras, Bucelas, Carcavelos, Colares) a DOC Lourinha pro aguardente. Nejvíce pěstovanými červenými odrůdami jsou Camarate, Tinta Miúda, Preto Martinho a Periquita, z bílých Fernao Pires, Vital a Arinto. Celková rozloha viničních tratí přesahuje 60 tisíc ha. Dnes jsou v tomto regionu také často vysazovány mezinárodní odrůdy. V současné době se jedná ovinařský region, který se rozvíjí a očekávají se od něj velmi zajímavá vína.Z řady portugalských vinařských oblastí je svým způsobem snad nejzajímavější oblast Colares. Zde je jediné místo v Evropě, kde není ani jeden keřík vinné révy roubovaný. Révokaz, který v 19. století zničil všechny evropské vinice, se zde, díky složení půdy, nedostal ke kořenům vinné révy, protože zde převažuje písek. Nejznámější a nejvyhledávanější je zde vynikající červené víno z jedinečné odrůdy Ramisco.Z odrůdy Ramisco se v nedaleké Carcavelos zase vyrábí alkoholizované, dezertní víno. Známá bílá vína z Bucelas, asi 40 km severně od Lisabonu, jsou vyráběna především z odrůdy Arinto.

Celou velkou oblast je možné rozdělit do několika podoblastí :

• Estremadura - je velkou produkční oblastí pro regionální vína. Pobřežní pás začíná u Lisabonu a sahá asi 75 km na sever. Podmínky jsou tu dobré, nevelké teplotní výkyvy. Ročně tu spadne mezi 600 až 700 mm srážek. Vinaři zde pěstují vína bílá, červená i růžová. V jižní části Estremadury jsou 3 malé produkční oblasti, zařazené do nejvyšší kategorie DOC, které mají slavnou minulost.
• Colares - je malá pěstitelská oblast, ležící asi 70 km severně od Lisabonu. Je však jediná v Evropě, kde žádná réva není roubovaná. Révokaz, který v 19. století zničil všechny evropské vinice, se zde díky písku nemohl dostat ke kořenům vinné révy.Stejnojmenné víno bylo před 50 lety považováno za jedno z významných portugalských vín, v současné době se už ale produkuje jen v minimálním množství. Červená vína musí obsahovat minimálně 80 % odrůdy Ramisco, jíž se daří v písečných půdách. Jednotlivé keře jsou sázeny ve vzdálenosti 1 až 5 metrů, přičemž jejich kořeny musí dosáhnout do vrstvy podloží. Když keř doroste příslušných rozměrů, je třeba ho chránit před větrem od Atlantiku a před spálením, k čemuž slouží rákosové ploty a podpěry.Vzácnější bílá vína jsou suchá, typu maduro z odrůdy Malvasia. Minimální obsah alkoholu musí být pro červená i bílá vína 10 %.
• Carcavelos - v těsné blízkosti Lisabonu, téměř v jeho předměstí, je malá, ale historicky důležitá vinařská oblast Carcavelos. Jedná se o nejmenší úředně vymezenou vinařskou oblastí na světě.Jen zde se vyrábí stejnojmenné sladké dezertní víno, které servíruje se jako aperitiv. Od jiných druhů se výrazně liší: jeho vlastnosti jsou ovlivněny blízkostí oceánu, charakteristikami místních odrůd a složením půdy. Jedná se o víno s výraznou topasovou barvou, které chutná po suchých plodech, především po lískových oříšcích. V roce 1769 bylo senzací na vůbec první vínové aukci pořádané aukční síní Christie. Zatímco však tehdy mělo asi l0 výrobců, dodnes díky rozrůstajícímu se velkoměstu, které postupně pohltilo téměř všechny místní vinohrady, zůstal jediný.
• Bucelas - je další důležitou vinařskou oblastí, ležící 30 km severozápadně od Lisabonu, je Bucelas. Jsou tu dobré klimatické podmínky, výborné půdní podmínky. Půda tu obsahuje písky, jíly a vápence, od přímého působení oceánu chrání vinice hřebeny hor. Bucelas je výborné suché víno, které se tvoří z hroznů odrůdy Arinto. Bílý Bucelas se srovnává s chablis a dobře se hodí k rybám. Barva tohoto vína připomíná zlatou slámu s odstíny zelené. Vůně vína je komplexní, rozeznáváme ovocnou vůni doplněnou vůní dřeva, která se do vína dostává ze sudu. V ústech je víno tělnaté, dobře vyvážené a s dlouhou dochutí.Na počátku 19. století bylo víno Bucelas nasládlé. Bylo oblíbené po celé 19. století, kdy se mu říkalo Portuguese Hock pro jeho aromatické vlastnosti, které připomínaly zrání Ryzlinku. V roce 1867 psal známý enolog Joao Lapa o sklizni, která měla lehce hořkou chuť, což je charakteristické pro hrozny Arinto, které jsou mírně kyselé a mají jisté šumivé vlastnosti: básnil o zralém vínu z roku 1851, které nazval Chateau d Yquem of Portugal. V minulosti se také věřilo, že jde o víno, o nemž se zmiňoval Shakespeare.
• Terras do Sado - je velká vinařská oblast Terras do Sado zahrnuje celý poloostrov Setúbal na jih od Lisabonu a rozsáhlou pobřežní oblast pod ním. Má rozdílné části: hornatou na jihu a jihozápadě a rovinatou v okolí řeky Sado, při jejímž ústí leží přístav Setúbal. Jsou tu příhodné klimatické podmínky pro pěstování vinné révy. Klima je ovlivněno blízkostí oceánu a zátoky. Významné odrůdy se pěstují mezi pohořími Arrabida a Palmela.Víno Palmela se jmenuje podle hradu, který stojí nad městem stejného jména na severovýchodním výběžku zalesněného hřebene Serry da Arrabida. Hrozny, které se tu nejvíce pěstují již od 19. století, jsou pojmenovány podle vinice, která je měla jako první – Periquita. Používají se jak na výrobu bohatých červených vín, tak i na jemná šumivá vína Blanc de Noir.Révu vinnou jménem Alexandrijský muškát dovezli do této oblasti před 2000 lety Féničané. Z hroznů této odrůdy, jíž se daří na chráněných svazích pohoří Arrabida v okolí města Vila Nogueira de Azeitao, se zde dodnes tvoří světoznámý dezertní setúbalský muškát, Muscatel de Setúbal. Toto víno se vyznačuje výrazně topasovou barvou, která se s lety vybarvuje stále do růžova. Aroma je rozmanité: převládá vůně pomeranče, fíků a čaje, pěstování hroznů v hornatých oblastech dodává kyselost a příměs, která se do vinného moštu dostává v zimních měsících, zase určitou hořkost. Vyššího obsahu alkoholu i nezkvašeného cukru se dociluje přerušením kvasného procesu a přídavkem alkoholu do kvasícího moštu.

Na rovinách portugalského jihu se daří korkovým dubům. Portugalsko je dnes se 7000 km² korkových hájů největším producentem korku na světě – denně se tu vyrobí kolem 30 miliónů zátek.

Korek sklízí kvalifikované síly tradičním způsobem po staletí. Zákonné normy zakazují, aby se odkorkovaly malé duby s malým obvodem a aby se dobýval korek z 2. a 3. řezu, který se netvořil minimálně 9 let. Prkna získaná v prvotním výběru se složí na hromadu a zůstanou tak ležet asi půl roku. Déšť, vítr a slunce vyvolají chemické reakce, které zvýší kvalitu. Potom jsou prkna uložena do vrstev a v kotli se vaří 75 minut. Po varu se prkna znovu složí na dobu 3 týdnů, pak se přistoupí k výběru korku dle jeho kvality. Nejlepší korek je určen pro výrobu korkových zátek, zbytek se používá pro výrobu korkových cihel.